Od pozdně středověkého hamru k prázdninovému místu
Kronika Hammergutu Neidberg
Hammergut Neidberg patří k nejstarším a nejdéle doloženým hamrům v okolí Pirny a Berggießhübelu. Spolu se sousedními provozy Oberhütte, Brausenstein a Reichstein tvořil od pozdního středověku vzniklý železářský revír v Bielatalu – svou existenci vděčil těžbě železné rudy u Gießhübelu. Přes 550 let se zde kovalo, mlelo a řezalo; dnes se zde tráví dovolená.
Co se skrývá ve jménu
Od „Smedebergu“ k Neidbergu
Původní název „Smedeberg“ (Kovářský vrch) odkazuje přímo na hamernické využití místa. Vedle toho se brzy prosadilo označení „Neytbergk“ – přes podoby „Nytberg“ (1487), „Hamer Neydtbergk“ (1548) a „Neudtberg“ (1583) až k dnešnímu „Neidberg“, úředně doloženému od roku 1791.
Od roku 1470 dodnes
Události na časové ose
Nejstarší hamerníci
Za nejstarší, listinně dosud bez letopočtu doložené hamerníky provozu jsou považováni Memol (též Mennel) a dále Nickel a Hans Fischer – historie provozu tak sahá dále než jakákoli listina.
První zmínka
První listinná zmínka jako „das smedeberg genandt der Neytbergk“: Hans Fischer prodává otcovský kovářský provoz svému bratru Hensilovi – již čtvrtému doložitelnému majiteli. Vrchností jsou páni z Bünau.
Přechod na zeměpána
Páni z Bünau postupují svůj podíl na dole Gießhübel „und die vier hemmer“ (a čtyři hamry) zeměpánu – hamernický revír v Bielatalu, k němuž Neidberg patří, přechází pod zeměpanskou lenní svrchovanost.
Koně pro válečný vůz
Hamerník Valten Hipisch chová 14 koní; hamerníci z Neidbergu a Reichsteinu musí po dvou postavit k zeměpanskému válečnému vozu – doklad vojenské služební povinnosti hamrů.
Život na hamru
Na „Hamer Neydtbergk“ bydlí osm osob – hutníci, formani a uhlíři. Jejich řemesla dnes žijí dál ve jménech prázdninových apartmánů.
Pila a vysoká pec
Na hamerském statku jsou zřízeny pila a vysoká pec – doloženo v Saském státním archivu.
Eine Tonne Heringe
Hammermeister Andreas Wolff muss jährlich eine Tonne Heringe an den Amtshauptmann zu Pirna liefern – eine der kuriosesten Abgaben in der Geschichte des Guts. 1626 und 1628 ist er weiterhin Hammermeister.
Obnova
Christoph Bürckner, kurfürstlicher Kammerdiener aus Dresden, errichtet auf einem älteren Vorgängerbau das Hammermeisterhaus neu – zweigeschossig, flankiert von Wirtschaftsgebäuden, mit Sitznischenportal, diamantierter Bogenleibung, kreuzgratgewölbtem Flur und tonnengewölbten Wirtschaftsräumen und lässt Hammer und Mühlen wieder aufbauen.
„Aus Mangel an Holz“
Über den Betrieb heißt es, „der Hammer Neidberg fange an aus Mangel an Holz caduc zu werden“ – die Holzkohle für die Verhüttung wird knapp. Zuvor, 1703 bis 1706, treibt das Bergamt Rückstände ein und das Gut wird versteigert.
Zbrojní hamr
Gottfried Schuster prodává hamernickou dílnu hamerníkovi Andreasi Lugerovi z Lohmenu, který zde zřizuje nástrojový, železný a zbrojní hamr – výslovně bez vysoké pece, jako čistě kovářský hamr.
Královský hamr
Státní lexikon popisuje Neidberg jako královský hamr s 1 hamrem, 1 kovárnou, 1 mlýnem – s právem „šenkovat, porážet, péci“. 20 obyvatel, 4 koně, 30 kusů skotu.
Die ersten Reisenden
Der Reiseschriftsteller Merkel nennt den „Zeug- und Waffenhammer des Herrn Luger“ und „Madame Grahl, Besitzerin des Hammerguths“. Zum Gut gehören Landgut, Mühle, Eisenhammer, Schmiede und Ziegelscheune.
Koncese pro hostinec
Majitelka hamerského statku Johanna Christiane Lugerová žádá o zřízení hostince – nejstarší doklad turistického využití usedlosti, na které dnes dům opět navazuje.
Landgut, Mühlen und Schäferei
Die Kirchengalerie beschreibt Landwirtschaft, Wald, Schäferei, Hufschmiede sowie Mahl- und Schneidemühle mit holländischem Graupengang. Der ältere Hochofen ist „vor mehr als 70 Jahren“ erloschen; die Fabrikate des Hammers von 1792 gehen „oft sehr weit ins Ausland“. Rund 20 Menschen leben auf dem Gut.
Sägewerk am Neidberg
Am Neidberg arbeitet das Sägewerk Otto – überliefert in einer Fotografie der Deutschen Fotothek. 1900 zählt das Gut fünf Wohngebäude mit 26 Bewohnern.
Kriegsschäden
Das Kriegsjahr hinterlässt Schäden am „Holzsäge- und Hobelwerk Neidberg“, die eine eigene Akte der Amtshauptmannschaft Pirna füllen.
Wohnwagen vom Neidberg
Auf dem Sägewerksgelände entsteht der Campinganhänger „Bastei“ – als Betriebsteil des VEB Karosseriewerk Dresden. 1977 verlassen über 2.500 Stück im Jahr das Werk, 1984 der 25.000ste. Der Bastei geht als „Bruckner“ nach Frankreich, als „Rex“ nach Schweden und über Genex in die Bundesrepublik; DDR-Bürger warten vier bis fünf Jahre auf ihn.
Verlust des Hammermeisterhauses
Nachdem das Dach eingestürzt war, wird das Hammermeisterhaus von 1661 abgerissen. Zwei Jahre zuvor hatten die Sächsischen Heimatblätter es noch als Denkmal von regionaler Bedeutung gewürdigt.
Konec po pěti stoletích
Die Produktion wird eingestellt – rund 40.000 Wohn- und Verkaufswagen sind vom Neidberg in die Welt gegangen. Nach über 500 Jahren endet die gewerbliche Nutzung des Standortes. Erhalten bleibt das Wohnstallgebäude des Vierseitenhofs.
Přebírá rodina Jägerova
Tom a Katrin Jägerovi kupují zbývající obytnou budovu s chlévem od obce Rosenthal-Bielatal.
Památkově citlivá rekonstrukce
Restaurování Hammergutu Neidberg podpořené programem rozvoje venkova Svobodného státu Sasko.
Nový život jako prázdninové místo
Ferienwohnungen, Festsaal und Weinkeller knüpfen an die Gastlichkeit von 1832 und an die Reisenden des 19. Jahrhunderts an – die jüngste Etappe einer über 550-jährigen Geschichte.
Kulturdenkmal bestätigt
Der ehemalige Wirtschaftsteil des Hofs (Talstraße 32a) wird als Kulturdenkmal bestätigt – die nächste Sanierung beginnt.
Z archivu
Historické pohledy
Lidové vyprávění
Pověst o Hammergutu
„V dřívějších dobách prý k Hammergutu Neidberg v Bielatalu nikdy nepřilétali strnadi obecní, dnes je tam však potkáte. Naopak se tam prý dříve zdržovaly nesčetné zmije, které tam měl zaklít hamerník znesvářený s majitelem Neidbergu. Podle pověsti tato zvířata opět vyhnal zaklínač.“
Pověst spojuje konflikt mezi hamerníkem a majitelem statku s prokletím a vysvobozením – typický motiv saského pověsťového bohatství, který odráží sociální napětí mezi hamerskými pány a kovářským personálem.
Kronika s sebou
Für alle, die es genauer wissen möchten: die vollständige Chronik des Hammerguts Neidberg auf 15 Seiten – mit der Besitzerfolge seit 1470, der Namensentwicklung, der Verwaltungsgeschichte, der ausführlichen Ereigniskorrektur von 1470 bis heute, der Sage vom Hammergut sowie allen Quellen und Archivsignaturen.
Prameny této kroniky
Alfred Meiche: „Historisch-topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna“ (1927) · Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden · Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen · Sachsens Kirchen-Galerie (1840) · Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen (1819) · Johann Karl Merkel: „Biela“ (1826) · Sächsische Heimatblätter (1986/87) · Gunter H. Schmidt: „Vom Pirnischen Eisen“ (Stadtmuseum Pirna, 1984) · heimatgeschichtliche Beiträge von Hans-Georg Hering im Rosenthal-Bielataler Dorfblatt.
Jede Angabe dieser Zeittafel ist in der Chronik mit Quelle belegt. Frühere Annahmen, die sich nicht belegen ließen, haben wir weggelassen. Stand: Fassung September 2026.
Dnes přenocujete přímo uprostřed této historie:
K prázdninovým apartmánům